Etykání a vykání

19. 01. 2021
Sdílejte článek

V minulosti bylo vykání součástí dobrých mravů a také projevem úcty. Vykalo se všude, dokonce i rodičům. Mohli jsme se běžně setkat s oslovením typu “paní učitelová” nebo “paní doktorová”. Vykat bylo prostě standard.

S postupem času vykání přešlo na “modernější” tykání. V některých firmách dokonce došlo tak daleko, že se už u pohovoru můžete setkat s Jančou, Pavčou a Hančou místo personalistky, sekretářky a vedoucí úseku!

Jak tedy působit moderně, ale zároveň se vyhnout faux-pas? Pokud se neplánujete odstěhovat do anglicky mluvící země, stačí se podívat na pravidla podle etikety. Etiketa obecně říká, že tykání nabízí “společensky významnější osoba, osobě méně společensky významné”. Zní to jednoduše a vznešeně. Jak ale poznám, jestli kolegyně z účtárny je “významnější nebo méně významná”?

Řada lidí řeší stejnou otázku, pojďme si tedy shrnout základní pravidla:

Tykání nabízí vždy:    - nadřízený podřízenému bez ohledu na pohlaví a věk

- starší mladšímu

- žena muži

Základ tedy máme. Problém může nastat v případě dvou lidí stejných funkcí a podobného věku. V této situaci se vyplatí použít selský rozum. Zdůraznění půlročního věkového rozdílu kolegyně nemusí být vždy tím nejlepším začátkem pracovního vztahu, obzvláště u nás žen :).

Tykání na pracovišti pomáhá udržovat přátelskou atmoféru. Má ale také své odpůrce. Zlí jazykové tvrdí, že přidává na familiérnosti a může navádět k nerespektování nadřízeného. Kompromisem může být “mezistupeň”, kdy použijete křestní jméno a vykáte. Ukážete tím pokoru, ale zároveň máte prostor k otevřenější konverzaci.

U nás máme nastavenou firemní kulturu etykání. Trávíme spolu větší část dne, tak proč řešit formality.

Jak to máte vy? Podělte se s námi na našem Facebooku!

Pojďme spolu vymyslet něco nového